Ninjutsu
Nindžucu (japonsky: 忍術), doslova přeloženo „umění nindžů“, byl ve feudálním Japonsku termín pro soubor schopností, které ovládala skupina lidí známých jako Nindžové – jedinci speciálně vycvičení pro špionáž, politické vraždění a guerrilový boj.
Nindžucu začalo jako soubor schopností nutných k přežití, který vytvořila skupina lidí žijících v japonské provincii Iga. Tito lidé byli soběstační a měli silný, kladný vztah k přírodě.
Tyto techniky byly využívány k lovu a boji a vyvinuly se až na strategický základ bojových umění nindžucu. Nindžovské klany toto umění používaly k zajištění svého přežití v období politických nepokojů. Nindžucu také zahrnovalo umění převleků, úniku, maskování, lukostřelby, medicíny, výbušnin a jedů.
Uživatelé nebo spíše mistři tohoto umění pracovali jako nájemní vrazi a byli spojováni s aktivitami, které jsou v moderní době považovány za kriminální. I přesto, že nindžucu bylo možná ovlivněno čínským souborem principů od Sun-c', je nindžucu považováno za původní japonské umění.
Obsah
[skrýt]
indžucu (japonsky: 忍術), doslova přeloženo „umění nindžů“, byl ve feudálním Japonsku termín pro soubor schopností, které ovládala skupina lidí známých jako Nindžové – jedinci speciálně vycvičení pro špionáž, politické vraždění a guerrilový boj.
Nindžucu začalo jako soubor schopností nutných k př
lo jako soubor schopností nutných k přežití, který vytvořila skupina lidí žijících v japonské provincii Iga. Tito lidé byli soběstační a měli silný, kladný vztah k přírodě.
Tyto techniky byly využívány k lovu a boji a vyvinuly se až na strategický základ bojových umění nindžucu. Nindžovské klany toto umění používaly k zajištění svého přežití v období politických nepokojů. Nindžucu také zahrnovalo umění převleků, úniku, maskování, lukostřelby, medicíny, výbušnin a jedů.
Uživatelé nebo spíše mistři tohoto umění pracovali jako nájemní vrazi a byli spojováni s aktivitami, které jsou v moderní době považovány za kriminální. I přesto, že nindžucu bylo možná ovlivněno čínským souborem principů od Sun-c', je nindžucu považováno za původní japonské umění.
18 Umění Nindžucu (Nindža džúhakkei)
Podle Budžikanu, 18 schopností nindži byly poprvé sepsány ve svitkách Togakure Rjú a dle budžikanu se tyto svitky staly směrnicí pro všechny školy nindžucu, které poskytovaly kompletní výcvik. Podle Budžikanu však se schopnosti nindžů často studovaly zároveň s 18 samurajskými schopnostmi. I přes to, že některé schopnosti jsou shodné pro obě umění, byly používány k jiným učelům.
18 schopností nindžů:
1. Seišin Teki Kjójó (duševní dokonalost)
2. Taidžucu (boj beze zbraně, používání vlastního těla jako zbraně)
3. Kendžucu (boj s mečem)
4. Bódžucu (boj s tyčí)
5. Šurikendžucu (házení nožů a jiných ostrých předmětů)
6. Sódžucu (boj s kopím)
7. Naginatadžucu (boj s naginatou)
8. Kusarigamadžucu (boj s řetězem a srpem)
9. Kajakudžucu (pyrotechnika a výbušniny)
10. Hensódžucu (převleky)
11. Šinobi-iri (skrývání a infiltrace)
12. Badžucu (jezdectví)
13. Sui-ren (znalost vody)
14. Bórjaku (vojenská strategie)
15. Čóhó (špionáž)
16. Intondžucu (únik a maskování)
17. Tenmon (meteorologie)
18. Či-mon (geografie)
# Seišin Teki Kjójó (duševní dokonalost)
#
Školy nindžucu
Budžinkan Dódžó, kterému předsedá Masaaki Hacumi je jednou ze 3 organizací, jež vyučují nindžucu. Přesto Hacumi prohlásil, že umění nindžucu upravil tak, aby lépe vyhovovalo modernímu světu. Jeho dódžó se sestává z devíti oddělených škol tradičních japonských bojových umění, z nichž pouze 3 učí skutečná nindžucká umění.
Jsou ještě 2 další známé organizace, které vyučují nindžucu. Jsou to Genbukan, vedený Šótó Tanemurou, jenž opustil Budžinkan v roce 1984 a Džinenkan, vedený Fumio Manakou, jenž opustil Budžinkan v roce 1996. Oba dosáhli tzv. Menkjo Kaidenu, tj. certifikátu potvrzujícího znalost všeho, co jejich škola vyučuje a tudíž mohou sami učit.
Nindžutské umění špionáže se dnes již nevyučuje, protože je v dnešní době nepoužitelné a také proto, že láká jedince s nereálnými představami.
